Co začalo jako dětská hra s dinosaury, je dnes unikátní Dinopark Hostíkovice s téměř 150 pravěkými tvory. Jeho nejnovějším přírůstkem je trilobit vytištěný na 3D tiskárně v laboratořích CXI TUL.
Hostíkovice mají necelých padesát obyvatel. Tedy pokud počítáte jen lidi. Pokud ale započítáte i dinosaury, počet obyvatel se rázem zčtyřnásobí.
Uprostřed lesa totiž vyrostl Dinopark Hostíkovice. Místo, které nevzniklo jako podnikatelský záměr ani turistická atrakce. Začalo jako dětská hra dvou bratrů. Dnes sem míří návštěvníci z celé republiky.
A nedávno se jeho součástí stal i jeden nečekaný obyvatel. Trilobit vytištěný na 3D tiskárně v CXI TUL.
Trilobit, který v parku chyběl
Když odborník na 3D tisk Pavel Francírek z CXI TUL během rodinného výletu narazil na dinosauří park ukrytý mezi stromy, tušil, že se sem brzy vrátí. Při prohlídce si všiml jedné drobnosti. Mezi desítkami dinosaurů chyběl trilobit. Pro většinu návštěvníků detail. to byla výzva, kterou nešlo ignorovat. O pár týdnů později už vezl do Hostíkovic několik modelů trilobitů různých velikostí vytištěných přímo v laboratořích CXI TUL.
Z dětské hry vznikla atrakce
Příběh parku ale začal úplně jinde a mnohem dřív. Čtrnáctiletému Vojtovi a jeho o čtyři roky mladšímu bratrovi Pepovi bylo teprve pár let, když je dinosauři pohltili natolik, že z klučičí zábavy na zahradě vznikl skutečný park s výběhy, stříškami a cestičkami z kamínků. A za tím vším stojí i jejich maminka, která nám prozradila, že sama dinosaury nikdy zrovna nemusela.
„Vždycky jsem si říkala, hlavně ať nemám dítě, které bude mít rádo dinosaury, protože já je upřímně nesnáším,“ směje se. Osud to ale zařídil jinak, a tak dnes patří k největším podporovatelkám celého projektu. „Jakmile se Vojta začal zajímat o zvířátka, objevili jsme dinosaury, a od té doby se jeho svět točil jenom kolem nich. Mě to postupně vtáhlo taky, takže mi nezbylo nic jiného než ho v tom podporovat.“
Začínalo se přitom úplně klasicky, u LEGA. Teprve později přibyli první plastoví dinosauři, pak kniha plná informací a LEGO dinosauři, a úplně první výstava figurek na babiččině zahrádce v Jeseníkách. Sám Vojta ale brzy zjistil, že ani knihy, ani filmy nejsou vždy spolehlivým zdrojem: „Ve Wordu jsem si udělal vlastní dokument, kam jsem stahoval informace z Wikipedie. Mám doma i knihu, ze které čerpám oficiální rozměry a údaje, které pak lidem říkám při prohlídkách,“ popisuje svůj badatelský systém, díky kterému dnes zná příběh každého obyvatele parku zpaměti.
Rodinný tým, který drží pohromadě
Pepovi je deset a role si s bratrem rozdělili téměř instinktivně. „Brácha bude mluvit a já mu budu dělat modely a vyrábět dinosaury, aby o nich mohl vyprávět,“ popisuje s úsměvem jejich dělbu práce. Zatímco Vojtu baví hlavně vyprávění a práce s lidmi, ve škole už dělá školního moderátora, Pepa se vidí jinde: „Já bych se chtěl věnovat spíš dinosaurům,“ říká a je vidět, že figurky a modely jsou jeho svět.
Posledním do party je tatínek chlapců, bez kterého by se park neobešel. Je to právě on, kdo dětem nosí domů z práce vytištěné 3D modely. Díky němu sbírka průběžně roste. Dnes čítá 147 kousků a 43 druhů, a další stále přibývají.
Jak říká jejich maminka, je to hlavně otázka radosti z tvoření a chuti pořád něco vylepšovat: „Stále máme co dělat nového, 3D tiskárny nám v tom teď dost pomáhají.“
Kluky jejich nadšení zatím neopouští. Naopak, přemýšlejí, jak do svého projektu zapojit další technologie. Jak vytvořit QR kódy, které by po načtení nabídly návštěvníkům zvukový záznam ve chvíli, kdy jejich živí průvodci zrovna nebudou doma.
V CXI TUL jsme rádi, že jsme mohli být součástí tohoto příběhu. Podpora inovací totiž nemusí vždy znamenat spolupráci s velkými firmami nebo průmyslovými projekty. Někdy stačí dva kluci, kteří milují dinosaury, rodiče, kteří je podporují, a jeden trilobit vytištěný na 3D tiskárně.
