CXI TUL u příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě (11. února) zahajuje nový komunitní projekt, jehož cílem je propojit ženy ve vědě prostřednictvím sdílených zkušeností a vzájemné inspirace. Je postavený na jednoduchém, ale silném principu: jedna kniha, dvanáct vědkyň a dvanáct hlasů během jednoho roku.
Kniha Neviditelné ženy ve vědě (autorky Pavly Hubálkové, 2025) bude spolu s ručně vedeným blokem putovat mezi dvanácti vědkyněmi CXI TUL, které si ji budou každý měsíc symbolicky předávat. Nejde o soutěž, ocenění ani hodnocení jednotlivkyň. Projekt je koncipován jako řetězec sdílení, v němž každá z účastnic přispěje svým pohledem, zkušeností nebo myšlenkou.
„Chtěli jsme vytvořit prostor, který nebude založený na porovnávání výkonů, ale na vzájemné inspiraci a sdílení. Ve vědě často zůstávají neviditelné nejen některé práce, ale i zkušenosti, emoce nebo formy podpory, které jsou přitom zásadní,“ vysvětluje iniciátorka projektu Eva Doležalová.
Součástí putovní knihy je blok se dvěma otevřenými otázkami, na které každá vědkyně odpovídá vlastním způsobem. Třetí část bloku je věnována vzkazu pro další vědkyni v řetězci. Tyto vzkazy nejsou radami ani mentorstvím shora, ale spíše tichým dialogem mezi ženami napříč obory, generacemi a zkušenostmi.
Projekt je postaven na dobrovolnosti a důvěře. Účastnice nejsou vybírány na základě nejlepších výsledků, ale jako ženy, které svou prací a přístupem spoluutvářejí vědecké prostředí. Důležitá je rozmanitost – jak oborová, tak kariérní.
Po roce vznikne z odpovědí a vzkazů kompilace dvanácti autentických hlasů, která nabídne jedinečný pohled na to, co dnes znamená být ženou ve vědě. Výstup může sloužit nejen jako inspirace pro další vědkyně, ale také jako podklad pro diskusi o podmínkách práce žen ve výzkumu a akademickém prostředí.
Projekt navazuje na mezinárodní snahy o podporu žen ve vědě, ale záměrně volí komunitní a procesní formát místo jednorázových ocenění. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničních univerzit, právě dlouhodobé a participativní iniciativy mají největší dopad na kulturu institucí. Věříme, že i v rámci naší Ústavní kultury bude tento projekt inovativním přínosem.
Projekt symbolicky otevřela Magda Nechanická, která se stala první nositelkou putovní knihy Neviditelné ženy ve vědě a zahájila roční řetězec sdílení mezi ženami ve vědě. Spolu s knihou převzala i blok s otázkami, do kterého zapíše své odpovědi a vzkaz pro další vědkyni v pořadí.
„Nemělo by zůstávat neviditelné, kde systém nefunguje pro všechny stejně – ne proto, aby se někomu dávala výhoda, ale aby měl každý stejnou šanci uspět. Ženy ve vědě nepotřebují zvláštní zacházení, ale stejné podmínky, stejná očekávání a stejné uznání za stejnou práci,“ říká Magda Nechanická v odpovědi na otázku, co by dnes podle ní nemělo zůstat neviditelné v životě žen ve vědě.
Po měsíci Magda knihu i blok předá další ženě, kterou sama vybere. Tak se postupně vytvoří soupis dvanácti hlasů, jež společně nabídnou autentický pohled na to, co dnes znamená být ženou ve vědě.
A protože uznání může mít i jednoduchou podobu, všechny vědkyně jsme dnes po příchodu do práce symbolicky potěšili malou čokoládou jako poděkování za jejich každodenní práci.
