Mateřská škola dlouho marně hledala někoho, kdo by dětem s potížemi v jemné motorice pomohl získat vhodné pomůcky pro každodenní činnosti. Řešení nakonec našla v oddělení 3D tisku na CXI TUL, kde vznikly speciální barevné pomůcky navržené přesně podle toho, co děti skutečně potřebují v každodenním životě.
Bez podobných pomůcek jsou pro část dětí i běžné činnosti mnohem složitější, než se může zdát. Obtížně drží tužku, hůře ovládají ruku při kreslení nebo psaní a problém jim může dělat i manipulace s drobnými předměty, které ostatní považují za samozřejmé. Každý takový úkon je stojí více soustředění, času i energie, což může vést k frustraci, rychlejší únavě a menší samostatnosti při každodenních aktivitách.
„Pomůcky dětem nepomáhají jen v nácviku konkrétních dovedností nebo v rozvoji samostatnosti. Velmi důležitý je i jejich dopad na psychiku dítěte. Děti najednou zažívají, že něco zvládnou samy. To jim přináší pocit úspěchu a posiluje jejich sebevědomí, což je opravdu k nezaplacení,“ říká Markéta Veselá, speciální pedagožka a rehabilitační pracovnice liberecké mateřské školy zaměřené na děti se speciálními potřebami.
Hledá se řešení, co funguje
Právě proto se paní ředitelka Lenka Pánková společně s Markétou Veselou rozhodly sehnat nové pomůcky. Narazily ale na nepochopení. Až se prosba školky dostala na CXI TUL, tedy k lidem, kteří si řekli, že tohle je přesně ten typ věci, který se prostě má udělat.
Markéta Veselá týmu 3D tisku detailně popsala, s jakými překážkami se děti při běžných činnostech potýkají a co by jim mohlo práci usnadnit. Řeč byla o držení tužky, správném úchopu i manipulaci s jednoduchými předměty, které jsou pro většinu dětí samozřejmostí, ale tady představují každodenní výzvu. Inspiraci přivezla školka i z vlastního hledání. Na stole se tak objevily různé nástavce, úchyty a další jednoduché pomůcky nalezené na internetu.
Funkčnost doplňuje hravost
Nové pomůcky ale neměly být jen funkční. Měly děti také lákat k používání. Původní pomůcky, se kterými škola pracovala, už byly oprýskané a nepůsobily příliš přívětivě. Ty nové měly být jiné: barevné, příjemné na pohled a hravé.
„Barevnost a hravost hrají překvapivě velkou roli. Pomůcky děti přirozeně přitahují. Chtějí je zkoumat, sahat na ně, vybírat si barvy i materiál. Díky tomu jsou mnohem více motivované je používat. Činnosti, které pro ně byly dříve neoblíbené nebo náročné, se tak postupně stávají přirozenějšími a někdy i vyhledávanými,“ popisuje Markéta Veselá.
Některé z nových prvků jsou navržené tak, aby se nasazovaly na ruku nebo dlaň. Právě to může dětem pomoci ve chvíli, kdy samy nedokážou věc pevně uchopit. Jde o drobnosti, které zvenčí možná nepůsobí převratně, ale v konkrétním životě dítěte mohou znamenat obrovský rozdíl. Méně frustrace. Větší samostatnost. Lepší možnost zapojit se do činností, které ostatní považují za samozřejmé.
Zaujaly i ostatní děti
Velkým přínosem nových pomůcek je podle Markéty Veselé také jejich univerzálnost. „Nejde jen o držák na tužku, ale můžeme do něj vložit i štětec, fix nebo třeba lžičku,“ doplňuje.
Změna je podle ní vidět i v každodenní práci s dětmi. K činnostem, které pro ně dříve byly náročné, se vracejí ochotněji, déle u nich vydrží a mají větší chuť zkoušet nové věci. Vhodná podpora podle Veselé zároveň přirozeně pomáhá zlepšovat přirozeně jejich dovednosti.
Při používání pomůcek v praxi školku překvapilo i to, že nezaujaly jen děti, pro které byly původně určené. Berou je do ruky i další děti, navzájem si je ukazují, všímají si detailů a vybírají si „svoji oblíbenou“.
Právě to podle Markéty Veselé pomáhá vytvářet přirozené inkluzivní prostředí. „Děti díky nim pracují společně s ostatními, cítí se plnohodnotně a přirozeně se tím podporuje inkluzivní prostředí, o kterém sníme nejen ve škole, ale i v celé společnosti,“ uzavírá.
I malá pomůcka tak může mít velký dopad: pomoci dítěti zvládnout pohyb, který pro něj byl ještě včera příliš těžký.