Vědci dokážou vyvíjet technologie pro vesmírné mise, získávat prestižní granty nebo hledat nové způsoby léčby. Vysvětlit ale vlastní výzkum člověku, který o něm nikdy neslyšel, bývá někdy těžší než samotné bádání. Jak dostat vědu z laboratoří k veřejnosti? Jak zaujmout publikum zahlcené informacemi? A jak o složitých tématech mluvit srozumitelně, ale bez zkreslování? Odpovědi hledaly 12. října 2026 na Technické univerzitě v Liberci dvě navazující akce: konference Sdílej vědu! a NETkonference platformy SciComHub.
Konferenci Sdílej vědu! uspořádal Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CXI TUL) a podpořila ji Agentura regionálního rozvoje společně s Libereckým krajem. Letošní ročník se zaměřil na komunikaci výzkumu v regionálních institucích. Řečníci z Liberce, Hradce Králové, Ústí nad Labem a Turnova představili své zkušenosti se sociálními sítěmi, popularizačními časopisy, veřejnými akcemi i budováním vztahů s místní komunitou.
Dobrá věda nestačí. Někdo musí vysvětlit, proč je důležitá
„My ten region dneska bereme minimálně jako Evropskou unii,“ poznamenal při zahájení ředitel CXI TUL Miroslav Černík. Připomněl, že regionální původ instituce nemusí omezovat její ambice ani dosah. A především že vědecká práce nekončí vydáním odborného článku nebo získáním patentu.
„Dobrá věda si zaslouží nejen aby byla publikována, ale aby byla i pochopena a hlavně využita,“ zdůraznil.
Vědec před kamerou může fungovat lépe než dokonalá grafika
Internet je plný videí, která během několika sekund přitáhnou pozornost milionů lidí. Vědecký článek přitom může zůstat nepovšimnutý, přestože obsahuje výsledky několikaletého výzkumu. Co s tím?
Ondřej Michal, vedoucí oddělení komunikace a marketingu Technické univerzity v Liberci, představil konkrétní návod, jak vědu dostat do digitálního prostředí. Připomněl, že každá sociální síť má jiné publikum a vyžaduje jiný přístup. Vědecký obsah proto nestačí pouze překopírovat z odborného časopisu na Instagram nebo LinkedIn.
„Nesmíte přednášet anotaci vědeckého článku. Musíte nejdřív vypíchnout, k čemu jste došli,“ vysvětloval.
Zaujmout přitom nemusí jen vizuálně dokonalá animace nebo efektní laboratorní experiment. Fungují také jednoduchá videa, v nichž vědec mluví přímo do kamery, vysvětluje vlastní výzkum nebo ukazuje, co se v laboratoři nepovedlo. Právě zákulisí, autenticita a humor mohou rozhodnout, zda si publikum vytvoří k vědcům vztah.
Devět stran odborného článku? Čtenář potřebuje především jeden příběh
Jak udělat z vědecké publikace text, který si dobrovolně přečte i středoškolák?
Lenka Manová z Univerzity Hradec Králové představila magazín Modern Science, který přibližuje výsledky univerzitního výzkumu lidem mimo akademickou sféru. Vychází přitom z jednoduchého pravidla: nesnažit se vysvětlit všechno.
Na příkladu chemického výzkumu enzymů navázaných na magnetické částice ukázala, jak lze z odborné publikace vytvořit dvoustránkový příběh. Podstatnou část textu přitom tvoří vysvětlení, proč se vědci problémem vůbec zabývali a k čemu může jejich výsledek sloužit.
„Popularizace není zkrácená publikace,“ zdůraznila. „Jde nám vlastně jenom o tu jednu hlavní myšlenku, o ten hlavní příběh.“
Stejně důležitá je spolupráce s vědci. Manová přiznala, že sama nemusí každému odbornému tématu rozumět do detailů. Právě proto nejprve připraví návrh článku a následně jej nechá vědcem zkontrolovat. Zkušenost ukazuje, že odborníci často ochotněji připomínkují hotový text, než aby od začátku sami psali popularizační článek.
O změně klimatu se mluví neustále. Znamená to ale, že jí veřejnost rozumí?
Josef Trögl z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem pojal svou přednášku netradičně. Publikum vytáhlo mobilní telefony a pustilo se do interaktivního kvízu Kahoot. Otázky se týkaly klimatu, spotřeby energie nebo elektromobility. A některé byly záměrně záludné. Kvíz podle Trögla nutí účastníky přemýšlet nad odpovědí, místo aby jen pasivně poslouchali. Zároveň ukázal, jak snadno mohou zjednodušené informace vytvářet mylné představy.
Trögl pro tento problém používá označení globální zjednodušování. „Podstata je v tom, že klima nebo životní prostředí je natolik komplexní záležitost, že se nedá vykládat v jednom tweetu,“ uvedl. Jenže jak vysvětlovat složitá témata lidem, kteří jsou zvyklí na několikasekundová videa a stručné příspěvky na sociálních sítích?
Právě tuto výzvu se společně s Dianou Polanskou Nebeskou rozhodli řešit v projektu Neděláme z toho vědu – o klimatu srozumitelně, financovaném z Národního plánu obnovy. Jeho cílem bylo přiblížit klimatickou změnu obyvatelům Ústí nad Labem a Ústeckého kraje prostřednictvím přednášek, workshopů, diskusí, soutěží a dalších veřejných akcí.
A co skutečně fungovalo? Především programy pro školy, soutěže, komentované vycházky nebo akce propojené s již zavedenými událostmi, například Nocí vědy. Klasické moderované diskuse naopak přilákaly často jen několik desítek návštěvníků. Výrazně větší publikum ale dokázaly oslovit některé záznamy přednášek na internetu, které postupně nasbíraly tisíce zhlédnutí.
Zkušenosti z projektu tak ukázaly, že nestačí mít správná data. Stejně důležité je najít způsob, jak je lidem předat. A někdy k tomu stačí obyčejný kvíz, který přiměje účastníky přehodnotit to, co si dosud mysleli, že vědí.
Od vesmírných misí k sousedům. Jak se komunikuje věda v malém městě?
Představte si výzkumné centrum, které spolupracuje na kosmických misích, vyvíjí špičkové optické systémy a uspěje v prestižní evropské grantové soutěži. A teď si představte, že velká část obyvatel města, kde sídlí, vůbec netuší, že existuje.
Přesně s touto zkušeností přijel do Liberce Karel Žídek z centra TOPTEC Ústavu fyziky plazmatu AV ČR v Turnově.
Když se před lety přestěhoval do patnáctitisícového města a začal lidem říkat, kde pracuje, opakovaně slýchal překvapenou reakci: „A my tady máme nějakou Akademii věd?“
Přitom jedna z budov centra stojí jen několik minut od náměstí.
Žídek proto rozdělil komunikaci vědy na dvě oblasti, které si vypůjčil z fyziky: blízké a vzdálené pole. V tom vzdáleném může výzkumné centrum z malého města soutěžit o pozornost s institucemi z celého světa. Na internetu totiž zeměpisná poloha nemusí rozhodovat.
V blízkém poli ale platí jiná pravidla. Místní obyvatele často nezajímá, kolik milionů centrum získalo na výzkum nebo v jak prestižním časopise publikovalo.
„Když přijdou do laboratoře a postaví si ze dvou čoček teleskop, kterým se podívají a ono to zvětšuje. Má to pro ně mnohem větší přínos,“ vysvětlil Žídek jednoduchý experiment, který může na návštěvníky zapůsobit mnohem víc než informace o grantu ERC.
