Misheel Gantsogt studovala Nano Science and Engineering na Národní univerzitě v Mongolsku. Její cesta do CXI TUL začala stipendiem české vlády a spojením mezi její profesorkou Dr. Ganzorig a ředitelem CXI TUL profesorem Miroslavem Černíkem.
Do Liberce přijela studovat, bádat a získat nové zkušenosti. Letos na podzim bude v CXI TUL pokračovat ve studiu, protože byla přijata do navazujícího magisterského programu Bioengineering.
V tomto rozhovoru vypráví o tom, jaké to bylo přijet z Mongolska do Česka, co ji přivedlo k nanovědě a proč se rozhodla v CXI TUL pokračovat.
Co vás motivovalo přijet na stáž do Liberce?
Zpočátku jsem o to moc zájem neměla (sama nevím proč!), ale vzpomínám si na zlomový moment o lunárním Novém roce. Když jsme dělali knedlíčky, zmínila jsem se rodině o stipendiu s tím, že bych radši nejdřív dodělala školu. Můj strýc s manželkou, oba absolventi Univerzity Karlovy, byli v šoku! Řekli: „Zbláznila ses? Musíš se přihlásit! Je to krásná země.“ To ve mně zažehlo zájem. Měla jsem na výběr dvě možnosti, včetně Prahy, ale po zhlédnutí pár videí jsem se zamilovala do liberecké přírody a klidné atmosféry. A hlavně, CXI TUL je pro můj obor ideální místo, takže do sebe všechno zapadlo.
Na čem jste v CXI během stáže pracovala?
Pracovala jsem pod vedením Karolíny Moravkové na nanovláknech s obsahem klotrimazolu. Většinu času jsem trávila v mokré laboratoři, konkrétně na mikrobiologii, kde se mým denním výzkumným „kamarádem“ stala kvasinka Candida albicans.
Jsem nesmírně vděčná své školitelce Karolíně. Díky jejímu vedení jsem získala spoustu laboratorních dovedností a naučila se toho opravdu hodně. Je úžasná, vždy mě všechno trpělivě a laskavě učila. Kromě toho jsem měla možnost učit se i od dalších odborníků, jako jsou Hana Tománková a Miroslava Rysová, což mi dále rozšířilo obzory.
Co byste řekla babičce, kdyby se zeptala: „Tak co jsi vlastně dělala v Česku?“
Tenhle rozhovor jsme spolu opravdu vedly! Řekla jsem jí, že pracuji s bakteriemi a houbami, abych vytvořila nové druhy léků. To je pro ni nejjednodušší způsob vysvětlení. Samozřejmě si hned představila „zombie viry“ nebo smrtící bakterie, což bylo docela vtipné! Protože má celá rodina vědecké kořeny, chápe, že se zabývám „laboratorními věcmi“, i když jí detaily zůstávají trochu záhadou.
Co vás na výzkumných směrech CXI TUL zaujalo nejvíc a proč?
Nejvíc na mě zapůsobila hladká spolupráce mezi různými obory v CXI TUL. I když se můj výzkum zaměřuje na biologii, vždycky je tu po ruce odborník, který mi do detailu vysvětlí chemickou nebo materiálovou stránku mé práce. Práce v prostředí se špičkovými odborníky z různých disciplín dělá každý den zajímavým. Kdykoli narazím na koncept, kterému úplně nerozumím, stačí se zeptat specialisty a vysvětlí mi to naprosto srozumitelně.
Tahle mezioborová souhra na mě udělala hluboký dojem. V Mongolsku jsem si občas všimla tiché soutěživosti, kdy různé vědecké obory nebo instituty fungují izolovaně a snaží se jeden druhého předhonit. Tady na CXI TUL to ale působí, jako by všechny větve vědy spojoval jeden společný cíl. Vidět, jak se biologie, chemie a inženýrství takhle efektivně propojují, je opravdu inspirující.
Jaká byla vaše zkušenost s výzkumným týmem v CXI TUL? Naučila jste se něco, co si odnesete nejen jako vědkyně, ale i jako člověk?
Práce s týmem na CXI TUL byla nezapomenutelný zážitek. Upřímně, byly mi bližší spíš jako sestry než jen kolegyně. Protože jsem byla poprvé takhle dlouho pryč z domova, přijela jsem se slušnou dávkou strachu. Jejich vřelost mě ale dokázala uklidnit tak, že jsem se cítila skoro jako doma.
Provedly mě úplně vším… od založení bankovního účtu přes orientaci ve vlacích až po plánování cest. A nejen v práci, hluboce mě inspirovalo sledovat, jak tyto skvělé ženy zvládají roli vědkyň i matek, a přitom excelují ve své kariéře. Dodalo mi to spoustu odvahy do vlastní budoucnosti.
Jejich laskavost si ponesu v srdci navždycky. Stáž mě nenaučila jenom vědu. Naučila mě i laskavosti, odolnosti a síle podpůrného společenství.
Jaké metody nebo techniky jste se tady naučila nebo vyzkoušela, a na kterých byste ráda dál pracovala?
Tahle stáž pro mě byla hluboké technické probuzení. Posunula jsem se od teoretických modelů k praktickému zvládnutí elektrospinningu pro výrobu nanovláken, tedy technologie, kterou je Liberec proslulý po celém světě. Získala jsem také významné zkušenosti s technikami, jako je SEM (skenovací elektronová mikroskopie), díky které jsem mohla „vidět“ vědu, kterou jsem vytvářela. Na biologické straně pro mě byla objevná práce s PCR a mikrobiologickou kultivací.
Jakému konkrétnímu tématu byste se chtěla věnovat ve svém dalším studiu tady a jakou výzkumnou otázku nebo hypotézu byste chtěla zkoumat?
Mou akademickou ambicí je pracovat na klíčovém průsečíku bioinženýrství a klinické onkologie. Zatímco moje předchozí práce se dotýkala materiálové vědy, mým budoucím cílem je přesunout se směrem k biologické stránce. Chci konkrétně zkoumat, jak můžeme pomocí bioinženýrských rozhraní zásadně proměnit léčbu rakoviny.
Výzkumná otázka, kterou nejvíc chci prozkoumat, zní: „Jak navrhnout biologické doručovací systémy, které komunikují s buněčným prostředím a uvolní lék jen tehdy, když detekují rakovinné buňky?“
Ve svém dalším studiu chci zkoumat biokompatibilitu a buněčnou odezvu nových nosičů léčiv. Věřím, že pochopením „dialogu“ mezi syntetickým doručovacím systémem a živou buňkou dokážeme vytvořit léčbu, která je vysoce účinná, ale zároveň k lidskému tělu šetrná. Tenhle obor pro mě není jen o vědě, jde o to použít inženýrství k tomu, aby pacienti s rakovinou po celém světě měli důstojnější a méně bolestivou cestu k uzdravení.
Co vás během stáže překvapilo nejvíc: česká laboratoř, česká káva, nebo český humor?
Upřímně to byla fascinující kombinace všech tří, ale český humor byl kapitola sama pro sebe. V Mongolsku jsou laboratorní prostředí často přísně formální a tichá, takže mě překvapilo, jak uvolněná a odlehčená atmosféra může ve vědě v Česku panovat.
Zpočátku pro mě byl suchý a mírně sarkastický český humor trochu záhadou! Ale rychle jsem pochopila, že je to znak velmi houževnaté a přízemní kultury. Naučilo mě to důležitou věc: nemusíte být strozí, abyste byli seriózní vědci. Můžete diskutovat o složitých teoriích bioinženýrství u šálku české kávy, zasmát se, a přitom pořád dosahovat skvělých výsledků. Tahle rovnováha mezi profesní důsledností a přátelským, humorným společenským životem bylo velmi osvěžující překvapení mého pobytu.
Kdybyste si z CXI mohla odvézt jednu věc domů (kromě výsledků výzkumu), co by to bylo?
Kdybych si do kufru mohla zabalit jednu nehmatatelnou věc, byla by to kultura otevřené spolupráce. V CXI TUL jsem viděla, jak různé vědecké obory – biologie, chemie a inženýrství – fungují jako jeden tým bez bariér soutěživosti. Chci si tenhle „duch spolupráce“ odvézt zpátky do Mongolska a ukázat, čeho všeho můžeme dosáhnout, když propojíme různé disciplíny.
A kromě myšlení bych si sem, kdybych mohla, přivezla i pokročilou technickou infrastrukturu, jako je SEM (skenovací elektronová mikroskopie) a technologie Nanospider. Čím déle jsem tu byla tím více jsem chápala, jak zásadní jsou tyto nástroje pro výzkum. Nechci tohle poznání jen pro sebe, chtěla bych pomoct dalším mongolským studentům dostat se k těmto technologiím. Chci vytvořit most mezi Libercem a Ulánbátarem, aby budoucí výzkumníci v mé zemi mohli také zažít vzrušení z vědy v jiné zemi, a použít ji k řešení skutečných problémů.
