Software, který pomáhá řídit automobilku, hlídá čistírny odpadních vod a zpřístupňuje výzkumná data, nevzniká jen psaním kódu. Za každou aplikací stojí architektura, práce s daty a desítky rozhodnutí, která uživatel nikdy neuvidí.
Právě tomu se Martin Honzátko věnuje v Laboratoři modelování procesů a umělé inteligence na CXI TUL. V rozhovoru popisuje, s čím v osmi letech začínal, co mu přineslo studium ve Vancouveru a které projekty ho nejvíce posunuly a bavily. Zároveň vysvětluje, proč umělá inteligence programátory nezruší, ale zásadně promění jejich práci.
Co vlastně děláš a jak bys svou práci popsal člověku, který se v IT nepohybuje?
Jsem softwarový vývojář a specializuji se na webové aplikace. Zabývám se jak tím, co uživatel vidí a používá, tak především tím, co probíhá na pozadí: zpracováním vložených dat, komunikací s databázemi, jednotlivými procesy a propojením všech částí aplikace.
Součástí mé práce je také návrh celé architektury systému. Design uživatelského prostředí není moje hlavní specializace, i když do něj občas také zasahuji.
Jak ses dostal na CXI TUL?
Studoval jsem na liberecké průmyslovce a už během školy jsem se na CXI TUL dostal nejdřív na brigádu. Později jsem tu působil jako externista v laboratoři, kde jsme vyvíjeli aplikace pro smíšenou realitu (MR).
Potom jsem krátce studoval na TUL, ale po dvou semestrech jsem se rozhodl odjet na dva roky na College do Vancouveru. Po návratu do Česka jsem nějaký čas pracoval ve výrobě jako vedoucí. Když se pak uvolnilo místo v laboratoři, vrátil jsem se na CXI TUL, tentokrát už jako zaměstnanec.
Programování tě bavilo odjakživa?
Je mojí vášní přibližně od osmi let. Začínal jsem s drobnostmi, jako byly HTML, robotika nebo mikropočítače.
Hledal jsem obor, který mě naplňuje, dává mi smysl a zároveň mě dokáže uživit. Vždycky jsem skončil u webových aplikací.
V čem se podle tebe liší studium v Česku a v Kanadě?
České studium je podle mě strukturovanější a jde víc do hloubky. V Kanadě měl člověk větší volnost a mohl si studium přizpůsobit podle toho, co ho právě zajímalo nebo kolik času měl. Když jsem se chtěl některému tématu věnovat více do hloubky, systém mi to umožnil.
Dnes se často mluví o tom, že umělá inteligence snižuje poptávku po juniorních vývojářích. Má ještě smysl studovat IT?
Určitě ano, ale celý obor se musí přizpůsobit nové situaci. Umělá inteligence dnes zvládne část práce, kterou dříve vykonávala skupina juniorních vývojářů, a často ji udělá rychleji.
Vývojáři ale zůstávají důležití, protože AI stále chybuje, nerozumí všem souvislostem a nedokáže domyslet celý produkt tak komplexně jako člověk. Software bude potřeba vždycky. Za vším musí být někdo, kdo systém navrhne, ověří a převezme za něj odpovědnost.
Navíc existují například bezpečnostní nebo vojenské systémy, kde nelze AI při vývoji volně používat. Vývojáři tedy nezmizí. Změní se ale jejich role a způsob práce.
Jak se tvůj obor změnil během tvé kariéry?
V určitém smyslu se změnil hodně, ale zároveň zůstává stejný. Zažil jsem několik velkých vln: umělou inteligenci, virtuální nebo rozšířenou realitu a mikroslužby.
Nová technologie vždycky vyvolá velké nadšení, všichni ji chtějí používat a později přijde období normalizace. Obor pak dohání prudké změny a hledá jejich smysluplné využití. Základní principy softwarového vývoje se ale nemění. Obor se spíš neustále přizpůsobuje.
Na který projekt jsi nejvíc pyšný?
Velmi si vážím projektu pro Škoda Auto. Jde o rozsáhlou interní webovou aplikaci PROCOP – Production Copilot 2.0, která využívá umělou inteligenci především pro potřeby výrobních oddělení. Kvůli citlivosti informací o ní nemohu mluvit úplně podrobně, ale systém dnes zahrnuje přibližně 20 modulů.
Většina modulů funguje na bázi chatovacích aplikací, máme ale i specializované moduly se specifickým workflow pro rozsáhlejší a konkrétní úlohy. Ty vznikají na míru podle potřeb daného oddělení. Vedle toho existují také integrační moduly pro napojení do již používaných interních systémů.
Dnes je PROCOP zaměřený především na AI řešení pro výrobní prostředí, jak napovídá samotný název, ale možnosti jeho dalšího využití jsou do budoucna v podstatě neomezené.
Jak se projekt od svého vzniku posunul?
Velmi rychle. Do současné podoby se začal formovat přibližně před rokem a samotné uživatelské prostředí vznikalo až od konce listopadu 2025. S kolegou z další firmy jsme během prvního půlroku navrhli workflow a připravili první verze zhruba deseti modulů.
Od té doby se systém neustále rozvíjí podle zpětné vazby uživatelů a konkrétních potřeb z praxe. Postupně se stále více integruje do běžného provozu a s rostoucím zájmem přibývají další moduly.
Co ti tato práce přinesla?
Výrazně mě posunula v návrhu i vývoji softwaru. Nebyla před námi prošlapaná cesta, takže jsme museli hledat nová řešení.
Systém se stále rozšiřuje a proměňuje, ale má velký potenciál. Mám dobrý pocit z toho, že nejde o jednorázovou aplikaci. Může dlouhodobě ovlivnit vnitřní procesy firmy a zůstat v ní mnoho let.
Který další projekt ukazuje reálný dopad práce laboratoře?
Určitě platforma TIVOR. Úžasná věc, na které se významně podílejí kolegové z naší laboratoře a já jsem se na vývoji podílel v malé míře. Pomocí obrazové analýzy dokáže vyhodnocovat stavy čistíren odpadních vod.
Součástí řešení je rozsáhlá aplikace, která spravuje čistírny, zákazníky, měření, detekce i výjezdní techniky. Uživatelé v ní mohou sledovat přehledné grafy chování jednotlivých čistíren nebo celých skupin zařízení.
Je to pěkný příklad systému, který propojuje umělou inteligenci, analýzu obrazu, webové aplikace a praktické řízení provozu.
Podílíš se také na systému pro výzkumná data. K čemu má sloužit?
Pracuji na systému označovaném jako DDR. Jeho cílem je pomoci výzkumníkům spravovat výsledky měření a ukládat je do společné databáze. To by mělo usnadnit sdílení dat z různých výzkumů napříč Českem i Evropou.
V digitální době už nestačí mít výsledky jen v článku nebo na papíře. Data musejí být dohledatelná, dobře popsaná a dostupná pro další využití. Systém tak souvisí s principy open science a má výzkumníkům pomoci udržet jejich práci relevantní a využitelnou.
Podle čeho si vybíráš projekty?
Do projektů se většinou pouštím rád a s velkým nasazením, ale předem se snažím pochopit, co přesně přinesou a jaké technické řešení budou vyžadovat.
Nemusí mít vždycky okamžitý praktický dopad. Někdy mě zaujme samotný technický problém, softwarová architektura nebo možnost použít určitou metodiku. Praktický přínos je ale vždy velké plus.
Hodně pracuješ hlavou. Jak se odreagováváš?
Rád chodím na procházky. Řidičák nemám, takže chodím pěšky nebo jezdím hromadnou dopravou. Cesta do práce a z práce hlavu skvěle vyčistí. Podívám se také na film nebo seriál nebo zajdu do hospody.
Po práci ještě hodinu nebo dvě přemýšlím o tom, co jsem dělal a co budu dělat další den. Potom už se snažím nad prací nepřemýšlet.